Ahoj, jsem Martin a převzal jsem štafetu fenoménu jménem Rychlý prachy po Láďovi. Bylo to pro něj psychicky moc náročné a tak to zabalil. Nemohl jsem se dočkat, až popadnu kameru a vlítnu na to. Jenže ouha, fakt to není žádná sranda. Týden jsem chodil po ulicích a snažil se ulovit nějakou slečinku. Marnost nad marnost. Celkem jsem za ten týden oslovil téměř 30 žen a dívek a jen u dvou z nich jsem byl úspěšný. V parku jsem narazil na jednu sympatickou paničku, která zrovna venčila svýho psa. Bylo jí pětatřicet a vypadala moc dobře. Přemlouval jsem jí snad 3 hodiny a vypadalo to, že mi nakonec proklouzne mezi prsty, ale víte dobře, že rychlý prachy mají své jedinečné kouzlo. Přihodil jsem do banku a dočkal se od ní na oplátku parádního pokouřeníčka. Omlouvám se, ale byla už docela tma a tak slibuju, že si příště vezmu baterku. Klidně by si i zašukala, ale musela spěchat domů, aby uvařila manželovi večeři. Druhý den jsem znovu slídil, jako ohař v ulicích, až jsem na lavičce objevil milou, pěknou, ale poněkud zvláštní dívku. Četla si duchovní literaturu a měla fakt zvláštní názory na svět. Důležité pro mě však bylo, že rozuměla řeči peněz a za 30 000,- jsem jí mohl šukat v křoví na zemi. Vůbec na to nevypadala, ale byla prostě skvělá a dokonce ráda polykala. Podívejte se na můj první pokus a udělejte si názor sami.